A váš pes? Podobá se vítání s vaším chlupatým kamarádem boji o život,
nebo to zvládá v klidu?
Proč to vlastně ten pes dělá?
Pes je tvor sociální. K základním a důležitým věcem patří i zdravení.
Je to stejné jako u lidí. Psi se nás snaží pozdravit i olíznutím obličeje, což nám
už samo o sobě nemusí být příjemné, a protože máme obličej celkem vysoko,
jednoduše musí vyskočit, aby dosáhli. Jenže co s tím, když přesně tohle z různých
důvodů nechceme?
Kdysi dávno jsem se dozvěděla, že nejlepší způsob je prostě šlápnout psu na packy.
Pes přestane skákat a je to. Pevně věřím, že tuhle radu už dneska jen tak nedostanete,
že zůstala v minulém století spolu s mácháním čumáčků v loužičkách.
Jen o málo lepší byla rada nastavit mu koleno. Další z obvyklých rad je odejít, nebo se
aspoň otočit zády. Pokud pominu fakt, že existují psi, kterým je úplně jedno, jestli vám
skáčou na záda, je tu jedna zásadní věc: co to vlastně ve skutečnosti děláme?
Pes nás běží radostně přivítat a my ho potrestáme. Pokud vám někdo tvrdí, že u nich
to zabralo, nedivte se. Co uděláte vy, když se chystáte někoho pozdravit a dotyčný vás
odstrčí, otočí se zády, nebo dokonce odejde? Budete mít chuť ho příště zase pozdravit?
Někdy ano, někdy ne, ale pokud se k vám při dalším setkání bude chovat zase tak,
pravděpodobnost vašeho nadšeného pozdravu se bude blížit nule. U psů máme aspoň
velkou šanci, že nás kvůli tomu nepřestanou milovat, oni jsou prostě už takoví.
Nevítat se. Rada vypadá jednoduše a logicky, když si psa nebudeme všímat, nebude
nás bláznivě vítat. Vážně to chcete? Jak jsem psala na začátku, je vítání pro psa důležité.
Je to přirozené chování u všech živých tvorů. Nevítat se obvykle obsahuje i nějaký ten
trest, přinejmenším je to odepření pozornosti. Chtěli byste, aby se k vám někdo takhle
choval?
Co ale udělat jinak?
Další z rad může být hodit psu hrst dobrůtek, zatímco se k vám blíží a ještě než začne
skákat. Tohle fungovat může. Musíte ale splňovat několik zásadních podmínek.
První je, že pes nečeká hned za dveřmi. To totiž asi nic hodit nestihnete.
Hodnota pamlsků musí být dost vysoká, v každém případě o ně musí pes stát víc,
než o přivítání s vámi.
Pes si jich ve svém rozpoložení musí všimnout!
Kdo někdy viděl naší Dorku jak vítá mě, třeba i jen po několikaminutové nepřítomnosti,
je mu jasné, že u takových psů to fungovat nebude.
Co se mi osvědčilo? Učím neslučitelné chování. To třeba znamená, že psa nejdřív
naučíte jednoduché „sedni“. Jakmile to umí i v náročnějších situacích, můžete tuto
dovednost použít ve chvíli, kdy vás chce nadšeně přivítat. Sedne si, vy si zujete boty,
sehnete se, sednete si na židli, na bobek a podobně a pak teprve má pes volno a
může se s vámi přivítat.
Většinou je to i mnohem klidnější. Podobně ho můžete naučit jít na místo
a jakmile budete připraveni, psa uvolnit a přivítat se.
Tento způsob má hodně výhod a také nějaké ty vedlejší účinky. Výhody jsou nepochybné,
zvlášť pokud máte malou předsíň, nebo jste právě přijeli z nákupu se spoustou tašek.
Pes sedí a čeká, nikde se nemotá, nešlape v jídle a nechávás se v klidu přezout, aniž
byste se o sebe navzájem přerazili.
Vedlejším účinkem je pak lepší sebeovládání psa, a protože nakonec dostane, co chce,
tj. vaší pozornost, i lepší lidskopsí vztah. Určitě lepší, než při vítání s nastaveným kolenem.
Nezavrhujte proto vítání, pokud se bude řídit jednoduchými pravidly, bývá to jeden
z nejintenzivnějších okamžiků s vaším nejlepším přítelem!