Pokud máte doma psa, který je tzv. problémový, což spíš znamená, že máte nějaký ten problém vy s ním, možná jste dostali rady typu: Musíte mu ukázat, kdo je tady pán! Pes je smečkové zvíře a musí pochopit, že vy jste v hierarchii smečky nad ním! Musíte ho znehybnit, zalehnout, aby si uvědomil, kdo tomu tady velí! atd. atp.
Takové rady většinou dostanete, pokud váš pes na něco reaguje agresí, útokem. Pokud se snaží prchat, nebo zamrzne, nikoho asi nenapadne, že by měl pejskovi takto zatnout tipec. Přitom pozadí může být stejné, liší se jen reakce psa na situaci, která ho stresuje. U psa, který se bojí a prchá, asi těžko řešíte problém podobným způsobem. Proč tedy psa, který se bojí a proto útočí, zalehnete? A myslíte, že tím ten problém vyřešíte?
V první řadě je dobré vědět, že pes není tak úplně smečkové zvíře. I když máte doma psů více, netvoří spolu smečku, jakou tvoří třeba vlci. U nich se bavíme spíše o rodinách, s rodičovským párem a jejich potomky, případně dalšími příbuznými. Tam hraje roli přirozená autorita rodičů.
U psů to chodí jinak. V některých takových domácích skupinkách psů jakási hierarchie je a v jiných ne. Mimo jiné záleží na povaze jednotlivých členů.
Pes ale opravdu netvoří smečky s lidmi, kde by si lidé potřebovali budovat v jejím rámci nějakou pozici za pomoci násilí, aby je pak pes bral vážně.
Psi vědí, že nejsme psi. Pokud se ke svému psu chováte jakkoliv násilně, můžete dosáhnout svého cíle a pes možná zanechá nežádoucího chování (aspoň pro tu chvíli), ale udělá to proto, že z vás má obyčejný strach. Tedy ne proto, že by uznal, že máte pravdu a on se chová špatně, podřídil se vám a svoje chování napravil. Pokud už danou věc neudělá, byl trest (použité násilí) tak velký, že si to jednoduše pamatuje a chce se tomu propříště vyhnout.
Chcete, aby z vás měl váš pes strach?
Pokud máte psa s nejasnou minulostí, nebo psa, který ve vypjatých situacích reaguje útokem, zapomeňte rovnou na to, že to vyřešíte násilím. Nemusí to pro vás skončit dobře, nikdy nevíte, jaké trauma probudíte a jak pes zareaguje. A nejen to, snažíte se přece budovat vztah, který je založený na důvěře. To jde docela těžko s někým, kdo vás považuje za labilního psychopata, kterému je lépe se vyhnout.
A pokud to nejde, aspoň nedělat nic, co by ho (vás), mohlo vyprovokovat k dalšímu násilí. Pasivita pak vypadá jako napravené chování. Je ale velký rozdíl mezi pasivitou a žádoucím chováním, i když mám pocit, že ten rozdíl spousta lidí bohužel nevidí.
PS: A už vůbec, ale vůbec nikdy nenechte nikoho jiného, ať už „trenéra“, „psího psychologa“ nebo výcvikáře, aby vám podobným způsobem psa „převychoval“!